Upíří polibky: Počátek - Ellen Schreiber

5. ledna 2012 v 14:55 | Skullka Nika "Sealand" Elricová |  Okolo knížek
První recenze v tomhle roce, i když na knížku, kterou jsem četla v roce 2011. :D Trošku jsem experimentovala, tak snad to nedopadlo špatně.

Evokuje vám název Upíří deníky? Jestli ano, tak na to rychle zapomeňte. … No dobře, já to ještě nečetla, i když mám první čtyři díly už dost dlouho (rok) doma, ale podle ohlasů se nejedná o žádné veledílo. To koneckonců není ani první díl Upířích polibků… ale má zase jiné kvality. Takže, pokud nejste zastánce upírů (i když tihle nespárklí :D), raději zdrhejte k nějakému jinému článku, tahle kniha rozhodně není nic pro vás. Ale pokud je - stejně jako já - milujete, čtěte dál. Protože Alexandr je ten nejúžasnější upír široko daleko… A vůbec, nezdá se vám, že jsem už dlouho nedala žádné knize plný počet bodů…?


Raven žije v malém, nudném a snobském městečku jménem Dullsville, které je sice větší než jeskyně, ale dost malé na to, abyste z něj dostali klaustrofobii. Zato Raven je gotička tělem i duší - už ve školce řekla učitelce, že až vyroste, chce být upírkou. Nikoho teda nepřekvapí, že je outsider jak Rusko (ne, já vůbec nevymýšlím nová, hetalistická přirovnání, vůbec… O:-)) a má jen jednu jedinou kamarádku, farmářskou dívku Becky, a úhlavního nepřítele, bohatého synka Trevora, se kterým je na štíru už od školky. Doma má pak rodiče, kteří kdysi bývali hipíci, ale po narození jejího ňoumovského bráchy se usadili a snaží se co nejvíc splynout s Dullsvilleskými obyvateli.

"Raven, čím chceš být ty, až vyrosteš?" zeptala se paní Peevishová a probodávala mě svýma zelenýma očima.
Byla jsem zticha.
"Herečkou?"
Zakroutila jsem hlavou.
"Doktorkou?"
"Ne, to ne."
"Letuškou?"
"Fuj!" odpověděla jsem.
"Tak čím?" zeptala se už rozzlobeně.
Na chvíli jsem se zamyslela. "Chci být…"
"Ano?"
"Chci být… upírkou!" vykřikla jsem k překvapení a šoku paní Peevishové i mých spolužáků. Na chvíli se mi zdálo, že se začala smát, a možná že taky ano. Děti, které seděly vedle mě, se začaly odsouvat.
Většinu svého dětství jsem prožila díváním se na to, jak se ode mě ostatní štítivě odsouvají.

V den jejích šestnáctých narozenin se ale do opuštěného gotického sídla na kopci nastěhuje nová rodina, o které se začnou šířit zvěsti, že jsou to upíři… A navíc mají naprosto nádherného syna Alexandra. Co je vlastně zač? A opravdu jsou všechny ty fámy pravdivé?

Nejlepší věci, které se udály v Dullsville za můj život, seřazené podle chronologického pořadí:
1. Vlak, který jezdí 15.10, nadskočil na kolejích a vysypal krabice s bonbóny Tootsie Rolls, které jsme snědli.
2. Někdo z posledního ročníku spláchl do záchodu rozbušku, díky čemuž vybuchlo odpadní potrubí a škola pak byla týden zavřená.
3. Na mé šestnácté narozeniny se do strašidelného sídla na vrcholku Benson Hill přestěhovala rodina, o které panují zvěsti, že to jsou upíři!

Upíří polibky mi leží doma někdy od léta. Vím, že jsem je poprvé zahlédla na Advíku u stánku Zoner Pressu, bylo to dlouho očekávané, odhalené tajemství. Tenkrát jsem jí ale nevěnovala příliš pozornost, jelikož jsem byla naštvaná, že to překvapení opravdu nebylo Gravitation EX. Teď si říkám, že jsem docela chybovala, ale na druhou stranu… Nemusela jsem tak dlouho čekat na druhý díl (a už ho mám doma!). :3 Ovšem nevím, jak vydržím od druhého dílu do třetího. Protože ta knížka mě naprosto uchvátila… Proč? Inu, čtěte dál a dozvíte se to. :)

A další upíři, pomyslela jsem si a nevěděla jsem, jestli se mám radovat nebo kroutit hlavou. Ale jelikož se snažím být optimista (i když je to někdy těžší než přimět Německo s Pruskem přestat chlastat… ehm, ne, to ignorujte, jak jsem říkala, já nevymýšlím žádná nová hetalistická přirovnání :3), raději jsme se radovala. Přesto jsem se ale ke knize nějak nedostala, vzhledem k tomu že mám teď dost rozečtených sérií jsem nechtěla načínat další, protože můj malej vylízanej mozek nemá takovou kapacitu a pak se mi to všechno začne míchat dohromady… Ale teď, po Monster High, jsme potřebovala něco… nenormálního. Původně jsem plánovala Bezchybnou nebo Když se pes směje, ale v Monster High se tolik řešily pubertální problémy s láskou a navíc tam bylo tolik hadrů, že jsme si řekla, že potřebuju něco, kde se o tomhle bude mluvit pouze v omezené míře. Na druhou stranu, na tvrdou fantasy nebo horory (což byly knížky, které jsem v té době měla nashromážděné) jsem taky kolem čtvrtletek náladu moc neměla. A tak nakonec vyhrály Upíří polibky. Tenké, oddychové, a nenormální. Třikrát yay!

Raven. To je… pojem. Kvůli ní jsem se na tu knížku těšila a taky kvůli ní mě ta knížka tak bavila (co si budem povídat, Alexandr by to sám neutáhl…) Není to žádná ufňukaná hrdinka typu "Můj kluk je upír, co si s tím já, ubohá obyčejná blbá holka počnu?". Nebojí se vybočovat z davu, kašle na ostatní a na to, co si o ní myslí. Vyrábí jeden průšvih za druhým a očividně s tím nehodlá přestat. Miluje upíry (a je to vrozené, protože už ve školce barvila barbínám rty načerno (:D), žádné pozérství z nudy) a sní o tom, že by se někdy mohla stát taky upírkou. Je to holka od rány - sebevědomá a odvážná. Obdivovala jsme jí za její odvahu nosit jiné oblečení, mít jiné názory, za její vysoké sebevědomí i když ji od mala všichni jenom shazovali, a taky za to, jak dokázala všechny debily odpálkovat nějakou hláškou, která nejenom shodila ego Dullsvilláka, ale i mě ze židle. Byla mi prostě sympatická už od začátku. (A mimojiné autorku podezřívám, že moc dobře ví, jak se Raven cítí… že by dřív bývala stejná?)

Měla na mě docela velký vliv - díky ní jsem se odvážila zase občas nosit černou rtěnku, díky ní jsem si koupila dvakrát něco, co by mělo připomínat vojenské boty (i když to má podpatky :D) a furt si chci koupit opravdové a ještě se prohloubila moje láska pro upíry, černou a gotický styl všeobecně. :3

A pak tu máme Alexandra. To je… ten nejúžasnější upír pod sluncem… teda pardon, měsícem. To, že Upířím polibkům říkám "druhé Stmívání" má svůj důvod. Protože nějakej Edward se může jít proti Alexandrovi zahrabat. Je to džentlmen, je milý, pozorný, romantický, vtipný, a hrozně roztomile nesmělý. A je to ztotožnění mého vysněného kluka. Jo, mám vysněného kluka, z dob, kdy mi bylo asi deset, a můžu vám říct, že můj vkus se mezitím skoro nezměnil. Akorát nemá ani zelené, ani šedé, ani modré oči, ale tak já mu to odpouštím, protože on je dokonce i malíř! *.* (Jo, miluju tajemné černovlasé malíře. xD)

Co se zbytku postav týče, jediné, co se nějak víc angažují jsou Ravenina nejlepší kamarádka Becky, což je mírně uťáplá holka z farmy, která se sebou nechá manipulovat, a snob Trevor, který je Raveniným úhlavním nepřítelem už od školky. Osobně mi Becky přijde moc nesmělá i na moje poměry (Jo fajn, já vím, že vám to z blogu tak nepřipadá a vím, že Lillit s Renou by vám po strávení Akiconu se mnou asi taky řekly něco jinýho, ale já jsem ve skutečnosti nesmělej člověk, co se dokáže odvázat jen se správnýma lidma. :D) a Trevor je největší debil e a hajzl, jakýho znám… i když ne, počkat, není, ve svý minulý třídě jsem měla ještě dva větší debily, no, ale moji minulou třídu tady nebudeme řešit, řešíme Trevora, a Trevor je (začíná výčet jeho špatných vlastností): děvkař, rozmazlenej spratek, náfuka, co si myslí, že může všechno, a ještě ke všemu je to takový ten typ člověka co nesnese žádného člověka, co byť jen trochu vybočuje, tak si o něm udělejte obrázek.

Že se vám to podle toho, co jsem tu teď napsala, zdá jako průměrná klišoidní upíří romantika? Ale kdeže! Upíří polibky totiž maj pár věcí, které je od průměrných sparklících bytostí odlišují - je to vtipné. Je to přirozeně a roztomile romantické. A je to hrozně milé. :)

Základní děj je velice jednoduchý - Raven je gotický outsider, co si tak v klidu žije svůj život v hrozně úzkoprsém městečku s hrozně úzkoprsými obyvateli. Pak se do opuštěného gotického sídla najednou přistěhuje podivná rodina co nevychází za dne ven a nejí česnek. Raven se tomu pokusí přijít na kloub a seznámí se s Alexandrem. No, a dál… však to známe. :)

Není to ovšem žádný vlezlá romantika. Světe div se, je to romantika, co opravdu funguje a pohladí u srdce. Není to zbytečně přešperkované, není to kýčovité. Je to jen hrozně milé. Raven je prostě normální šestnáctiletá holka, co se právě poprvé zamilovala - a totéž platí u Alexandra. Nemůžeme těm dvoum ani vyčítat, že to byla moc uspěchaná láska na první pohled, což je věc, která bývá v knihách docela na obtíž - tihle dva se totiž opravdu hledali až se našli. Pro Raven je Alexandr kluk jejich snů, pro Alexandra je Raven zase první dívka, co o něj i přes všechno to černé oblečení, divnou rodinu a pomluvy projevila opravdový zájem. Přiznávám, jsem hrozný romantik, a jejich vztah mi přišel prostě sladký. :3 Takový nenucený… a ta zamilovanost z toho prostě jenom číší. (Autorka moc dobře ví, jak zapůsobit na city puberťačky! :D)

Čímž se dostáváme k tomu, že se mi to moc často nestává. Mám ráda spoustu knížek, ale ne moc často se mi povede si zamilovat všechny postavy a všechno to s nimi prožívat… Tenhle stav znám pouze ze Stmívání, Darrena Shana, Percyho Jacksona a pár knížek od Wilsonové.

A to je důvod, proč tomu říkám druhé Stmívání. Je to stejný motiv, stejná zápletka - lidská a dívka a její upíří přítel, kteří musí ve svém vztahu překonat spoustu překážek. Stmívání pro mě bylo kdysi modlou a myslím, že nejsem jediná, kdo se díky němu stal knihomolem. Milovala jsem toho uhlazeného a romantického Edwarda a prožívala jsem s Bellou každý dotek, každý polibek, každé sladké slovo, které vyslovil svým křišťálově čistým hlasem… Jo, byla jsem malá. A byla jsem přesně ta skupina, pro kterou bylo Stmívání napsáno, takže se za to vůbec nestydím… I když ho mám ráda pořád, ale nejsem si jistá jak bych na něj reagovala, kdybych ho četla ve třinácti… Jsem totiž hodně náročná na x stránek o ničem a absenci děje. :D (A světě div se, Upíří polibky děj mají, i když se to tak zdát nemusí, ale mají… Sice to často přímo nesouvisí s tou hlavní dějovou linkou, ale něco se tam pořád děje, na rozdíl od Stmívání, kde Bella polovinu Nového měsíce profňukala.)

A Upíří polibky… jsou pro mě prostě druhým, lepším Stmíváním, pro starší věkovou kategorii. Víc děje. Víc humoru. Je to propracovanější. Sympatičtější hrdinka. Lepší hlavní upír. :3 Byla jsem z toho unešená jako dlouho už z žádné knížky ne. Těšila jsem se, co Raven zase vyvede v další kapitole, se zatajeným dechem jsem čekala, čím romantickým ji Alexandr překvapí tentokrát, držela jsem jim palce, když se proti nim Trevor a jeho banda stavěli… Já vím, všichni milujete Vampýrskou Akademii, brbláte na Školu noci a Upíří deníky (upřímně, já mám Školu noci o dost radši než VK, ale pšššt! :D) a vůbec všechny ostatní upíříny… Já je mám taky ráda, vážně hodně, ale prostě se mi zatím u žádné nestalo, že bych si ji užila tak jako Upíří polibky. Z žádné jsem zatím tak nevyváděla, nevzdychala nahlas, potutelně se neusmívala, nechechtala se jak blázen, s žádnou jsem neležela do čtyř do rána v posteli, jen, protože jsem se od ní nemohla odtrhnout… Kromě Stmívání. Chápete? (A Darrena Shana, ale Darrena s Upířími polibky i Stmíváním srovnávat odmítám, protože to je ÚPLNĚ něco jiného.)

Prostě… druhé Stmívání - ale v tom NEJLEPŠÍM slova smyslu!

Co ještě musím vyzdvihnout je grafická stránka knihy. Všechno to působí naprosto perfektně, od obálky přes anotaci až po vnitřek - to písmo mi z něznámého důvodu přijde hrozně hezké a takové jakoby "našedlé", navíc každý odstavec odděluje roztomilý netopýrek, který je mimochodem co jsem se dívala do druhého dílu každou knihu jiný. :3

Abych to teda ale jenom nechválila, našlo by se pár záporů. První a největší: Alexandr. Ne, Alexandr jako takový není zápor, ovšem ten humbuk ano. Protože, ta knížka se jmenuje Upíří polibky. Spoustu je toho naznačeno už v anotaci, v manze (jo, už ji mám doma, ať žijí výhodné balíčky na Akiconu! 8D), v samotné knize… A je to pořád: Je to upír! … Tak ne, není to upír. … Přece jen je to upír! … Ne, není. … Tak je to upír nebo to není upír??? a tak pořád dokola až do konce, kdy je něco naznačeno, ale už v anotaci k druhému dílu víme jistě, že to upír je… Tak proč to zbytečné natahování, když je to naprosto očividné?

Pak taky to, že než přijel do města Alexandr, bylo to míň zábavné než zbytek knihy. Bylo to fajn, ale teprve s Alexandrem to začlo mít grády… teda, největší grády to mělo, až se Raven SEZNÁMILA s Alexandrem, což byla polovina knihy.

Co se pak na knize ještě někomu nemusí líbit je určitá jednoduchost a strohost- nejenom v příběhu, ale i ve stylu psaní. Ale podle mého skromného názoru to tomu jen přidávalo na poutavosti. A s tou jednoduchostí děje se nelekejte, i když ten základ je vážně (nechci říct jednoduchý, ale musím) jednoduchý, po celou knihu se to tak pěkně větví, že se tam něco děje furt a má to spád. :)

Je to sice mírně předvídatelné, ale ve výsledku to vůbec nevadí, protože to prostě je oddychové romantické čtení a myslím, že to ani nic víc nikdy být nemělo. Autorka se v knížce také zabývá různými společenskými otázkami jako je šikana, povrchnost, předsudky a taky to, jaké to je, být ten jiný, ten, kterým všichni opovrhují, ten outsider…

Moje reakce okamžitě po dočtení (mimochodem, ve čtyři hodiny ráno): NAPROSTOÚŽASNÉ. OMGOMG, COTOBYLOZAKONEC???, ALEXANDRRULES!!! a JÁCHCIDALŠÍDÍL!!

Moje reakce po vzpamatování se:
"…kde mám černou rtěnku?"

Hodnocení:
Já prostě nemůžu jinak… Je to vtipné, má to bezvadně podanou romantiku, super-sympatickou hlavní hrdinkou a nejlepším upírem klukem ever. Je to příjemné oddychové čtení, které možná nenadchne všechny, ale rozhodně neurazí. Doporučila bych to všem, kteří kdysi milovali Stmívání tak jako já, jenže už tomu příběhu odrostli - tajemným upírům však nikoliv, a taky všem, kteří jen hledají knížku, se kterou by mohli zabít odpoledne, a taky jako knížku, která bezvadně zažene všechny chmury. :) Já se hodlám vrhnout na druhý díl a pak v té pauze mezi třetím na mangu, takže Alexandra s Raven si užiju dost a dost. ^^ Plný počet - 5/5, 10/10.


P.S. Nepřála bych vám vidět mě při dopisování téhle recenze, jsem zavalená růžovými papírky s poznámkami a marně se při té tmě snažím něco přečíst. :D
P.P.S. Tohle je nejdelší recenze co jsem kdy napsala. :D Ale to je jedno, hlavně že je dopsaná a já se můžu vrhnout na dočtení Erebosu. :)

Upíří polibky 1 - Počátek
Autor: Ellen Schreiber
Vydavatel: Zoner Press (2011)
Počet stran: 160
Originál: Vampire Kisses (USA, 2003)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 7:27 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

2 yuuki-dono yuuki-dono | Web | 16. ledna 2012 v 21:13 | Reagovat

Vůbec se mi ta knížka nelíbila!Manga je o hodně lepší. A navíc mají chybu i na obálce!Raven nosí černou rtěnku,ne tenhle odstín. Snad není tak těžké si v PS upravit odstíny?! A ta knížka sama o sobě mi znechutila celé upíří polibky!Ale Alexanderův bratranec(Cloud?)je stejně sexy!!:33 :D

3 Skullka Nika "Sealand" Elricová Skullka Nika "Sealand" Elricová | E-mail | Web | 17. ledna 2012 v 21:53 | Reagovat

[2]: Mě se hrozně líbí. :) Mangu jsem sice zatím nečetla, ale ta knížka a ty úžasné Alexandrovy romantické výstupy jsou balzám na nervy. :3
A chybu v obálce nemají, hledala jsem, a ta obálka, kterou máme my, je pouze převzatá, takže nadávat amíkům, né nám. ;) :D
důkaz - http://4.bp.blogspot.com/-ZVrTdfRPbsw/Te5jBwpNEXI/AAAAAAAABY4/R1Ek_w-H22Y/s1600/vkthebeginning_9780061778940.jpg

4 mother of the bride dresses mother of the bride dresses | E-mail | Web | 9. ledna 2013 v 12:43 | Reagovat

This is excellent! How did you learn this stuff?
http://www.blowdress.org

5 iwc replica eta iwc replica eta | E-mail | Web | 15. ledna 2013 v 7:27 | Reagovat

A. Because it held up a pair of pants!
http://www.begwatches.net

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.