Pád - Prolog

21. prosince 2010 v 18:27 | Skullka Nika Elricová |  Stmívání FF - Pád
Tamtadadamtamtám! Konečně jsem se dokopalo k tomu sem hodit prolog Pádu. Aby bylo jasno, nelíbí se mi jak píšu a nemyslím si, že se někdy dostanu na úroveň Tachiko nebo Annie-chan, natož pak Darrena Shana nebo Wilsonové. Ale tohleto je podle mě to nejlepší, co jsem kdy napsala. Takže... si to užijte. Přeju Vám příjemné čtení. ^^
pád


Prolog

Víte, život je svině. A ani ne tak kvůli tomu, že nás jako lidi nutí snášet tolik bolesti. Je svině kvůli tomu, že nehraje fér hru. Často nás nechává v jakési iluzi - iluzi, že je všechno bezvadné, skvělé, úžasné, perfektní, dokonalé. Na jakoukoliv myšlenku, že by se něco mohlo pokazit, je odpovídáno arogantním smíchem: Ale prosím tebe, co by se asi tak mohlo stát?

Říká se, že štěstí je vrtkavé. Není naším úkolem být v životě šťastní. Pokud šťastní jsme, máme si toho vážit a čekat, ne, vědět, že to nebude navěky. Ale lidé tohle neví. Myslí si, že když jsou šťastní, je to tak správné. Proč by taky museli trpět? To není jejich povinnost. Ach, jak je naivní ta naše rasa…

Nemůžeme být šťastní věčně, ani kdybychom chtěli. Život je jeden nekonečný boj, kdy je vždycky někdo dole a někdo nahoře. Pak si ty dvě osoby vymění místo. Svět takhle zůstává v rovnováze. Je to jako, kdybyste celý život lezli na nějakou horu - je jedno, jak moc dobří jste, jaký máte výcvik, jaké máte cíle, jak vysoko jste se už dostali. Jednou prostě spadnete a budete muset začít od začátku. Jenže rozdíl je v tom, že někdo se moc vysoko nedostal - a tak ho ten dopad nebude tolik bolet. Jenže pokud jste se dostali už vysoko, pak je to pád velice krutý. A taky ho nemusíte přežít. Pády z výšek vždycky bolí víc - a hůř se pak šplhá nahoru, protože víte, jak blízko cíle už jste byli…

Možná, že moje přirovnání není přesné. Možná někdo leze celý život po horách a ani jednou nespadne. V horolezectví to tak fungovat nemusí - ale svět, svět, ten takhle funguje. V devadesáti procentech případů.

Když jsou věci bezvadné, skvělé, úžasné, perfektní a dokonalé a vy si myslíte, že už to nemůže být ani lepší, ale ani horší… A najednou přijde šok. Najednou vám někdo z očí strhne růžové brýle, podrazí nohy a vezme si věci, na kterých vám záleží. Někdy je jich jen pár - a někdy tím přijdete o úplně všechno.

Zrovna já to vím. Měla jsem všechno, co jsem si mohla přát - rodinu, přátele, kluka, domov, zdraví i hmotné statky. Byla jsem spokojená. Byla jsem šťastná. Až moc šťastná…

Tu noc, kdy to všechno začalo, si někdo vzal moje štěstí místo mě.

A svět byl tak opět v rovnováze…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teru-chan Teru-chan | Web | 21. prosince 2010 v 19:47 | Reagovat

Hey drsnéééé - budu číst

2 Tigris Tigris | Web | 20. července 2011 v 11:19 | Reagovat

Taky budu číst :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.