Barevný sen

26. listopadu 2010 v 14:57 | Skullka Nika Elricová |  Povídky
Dobře... tohle je hodně krátká povídka, kterou jsem včera začala psát a dneska ji dokončila. Není to o ničem, je to jenom taková krátká blbost plná modrých tygrů (já chi jednoho domů! :D). Inspirovaly mě k tomu ty nádherné, pestrobarevné obrázky od Yone.
Mimochodem, tohle je první povídka, ke které dávám hudbu. Ale ta písnička se k tomu nehorázně hodí. ^^
Užijte si čtení! ^^


Otevřela jsem oči a věděla jsem, že se to děje znova.
Byla jsem tam. Poznala jsem to místo na první pohled.

Všude bylo plno barev a ve vzduchu se vznášelo nespočet vůní - pomerančová, fialková, cukrkandlová, čokoládová…
Rozhlédla jsem se, abych se té podívané dostatečně nabažila.
Lidé s barevnými vlasy, od fialové po zelenou přes růžovou, nakupovali na trhu pestrobarevné oblečení a jídlo. Smáli se, povídali si a byli šťastní. Kolem nich pobíhali modří tygři, fialové ještěrky a malincí zelení sloni. Nad hlavami jim létali růžové andulky a žluté vrány. Ta atmosféra štěstí byla cítit ze všeho kolem. Najednou ale všichni ztichli a otočili se mým směrem.
Na rubínové trávě se objevil sametový oranžový koberec.
Rozešla jsem se a všichni poklekli.
Přede mnou se tyčil nádherný safírově modrý hrad s okny z červeného skla. Byla jsem od něj jen kousek.
"Ať žije naše stvořitelka! Sláva jí! Ať žije naše královna!" volal dav.
Už jsem stála těsně u zámku. Jen otevřít dveře…
CRRRRRRRR!!!
Otravný zvuk budíku se mi zaryl do mozku a zámek i všechno kolem se rozplynulo jak dým.
Byla jsem vzhůru.
Vzdychla jsem a vstala s myšlenkou toho nekonečného, nudného stereotypu který mě čeká.
Podívala jsem se na noční stolek na svůj barevný, květinový sešit. Vzala jsem ho a přitiskla si ho na hruď.
Alespoň že tenhle svět mi nikdo nevezme. 
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yone Yone | Web | 16. prosince 2010 v 15:15 | Reagovat

Promiň, že jsem se k tomu dostala tak pozdě. X_X Je to moje chyba, zapomněla jsem...

Je to hezké. 8D Taková krátká optimistická povídka. Ale takhle si taky občas připadám, když mě ráno vzbudí budík a mě se zrovna zdá o mém světě (ale to nesmím zmínit, že když sním já sen, co se mi zdá krásný, pro spousta lidí by to byla noční můra. XD Jsem trochu... masochistka ve svých představách. Žádné takové idilky se mi nezdají).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.